O úspěchu či neúspěchu při roubování rozhoduje často jen pár detailů:
1) základem je afinita - tedy schopnost srůstu. Podobně jako u člověka rozhoduje o přijetí "transplantátu" příbuznost tkání "dárce". Zatímco jabloň s jabloní srůstá velmi dobře, jabloň s hrušní srůstá pouze v případě některých odrůd. Jabloň s dubem není příbuzná vůbec a srůstnost musí zákonitě chybět.
2) roub musí být zásadně narašený méně, než podnož. V extrémních případech (jehličnany, ořešák) se nechávají podnože dokonce předem narašit, zatímco rouby jsou uchovávány do poslední chvíle v chladu.
3) pokud podnož stihne s roubem srůst dříve (a tedy začne i roubu dodávat vodu přijímanou kořeny) než roub stihne vyschnout, je závod vyhrán a roub úspěšně přiroste.
V extrémním případě (pozdní jaro) lze na roub přivázat igelitový sáček, do jehož rohu se dá pár kapek vody. Za vyšší teploty se voda vypařuje a zvyšuje vzdušnou vlhkost, čímž zabraňuje vysychání roubu. Voda se nesmí dostat k naroubovanámu místu.
4) ztrátě vody zabrání zatření obnažených řezných ran štěpařským voskem (na roubu i na podnoži), případně namáčení roubovaných částí rostliny v parafinu (vosku). To se samozřejmě netýká srůstných ran - tedy kopulačních řezů.
5) srůstají spolu pouze kambiální pletiva, tedy asi 1 mm silné plošky těsně pod pokožkou výhonu. Dřevní části spolu nesrůstají, proto se roub v místě srůstu často i několik let po naroubování snadno vylamuje. Plošky kambiálních pletiv na sebe musí co nejtěsněji dosednout, Tomu nejlépe napomáhá pružný stahující obvaz - např. vázací páska.
6) velmi důležitý je i termín odběru roubu. Ovocná rostlina prochází dvojí dobou dormance - jakéhosi zimního spánku či klidu. Zatímco první fáze doby klidu zabraňuje rašení a oddělením roubu od rostliny se tato doba výrazně prodlužuje (pro většinu rostlin je to období vánoc), ve druhé fázi klidu je roub připraven k rašení a pouze vyčkává na vzestup teplot. Pokud jej uchováváte ve sklepě, může paradoxně předstihnout podnože umístěné venku - kde často ještě v noci mrzne.
7) lednice rouby vysušuje. Je tedy nutno je mít zabalené ve vlhkém hadříku a v igelitovém sáčku a pravidelně je kontrolovat a vlhčit.
8) základem techniky roubování je tzv. kopulační řez, provedený roubovacím nožem ostrým jako břitva. Staří zahradníci často ostrost nože prověřují tzv. holením (na předloktí). Roubovací nůž ostříme na jemném brousku, neustále máčeném v kapalině (aby se ostří nepřepálilo a nezměklo). Dobrušuje se na belgickém kameni či na koženém pásku - tzv. obtahováku).
9) kopulační řez musí být naprosto čistý, rovný, hladký. Zásadně na řez nesaháme. Dálka řezu by měla být minimálně 3x až 4x delší, než je síla (průměr) roubu. Řez na roubu a podnoži by měl být stejné délky.