začátku 20. století. Strojař Wichterle byl velice dobrý kamarád s panem Kovaříkem. Spojení těchto dvou jmen dalo název Wikov. Strojírenství vzkvétalo a firma se dále rozvíjela, kupovala jiné slabší společnosti, například ČKD Hronov nebo Strojírny Sázavan s.r.o.
Po dlouhé cestě jsme viděli rozestavěný areál, který se celý kompletně renovuje a modernizuje. Naší třídy se ujal vedoucí, který nás zasvětil do výrobního programu a historie firmy ve veliké zasedací místnosti. Až jsme věděli vše teoreticky, rozdělili jsme se na tři skupiny a s dalšími vedoucími jsme se vydali poznávat praxi. Nejprve jsme museli projít dlouhou a složitou spleť cest a cestiček a pak se stačilo pozorně dívat a poslouchat. Jako první jsme viděli výrobu obrovských předkovek na ropné plošiny v Americe. Další zastávky byly u moderních NC i klasických obráběcích strojů. K našemu údivu u těchto strojů pracovalo mnoho mladých mužů se stejným vzděláním, jaké získáme na naší škole my. Moderní stroje řízené počítači nás lákali a po dotázání se na pozdější naše uplatnění jsme slyšeli samé pozitivní odpovědi. Když jsme prošli všechny ty obří i malinké, moderní i klasické obráběcí stroje, došli jsme do místa kontroly kvality. Byla to obrovská místnost, v jejímž rohu seděl pán obklopen monitory. Uprostřed místnosti byl veliký kontrolní stůl, na kterém byla prováděna veškerá měření. Vše jsme zkontrolovali, ale nebylo to zdaleka jediné nad čím jsme žasli. Ukázali nám také kalení ozubených kol a následnou kontrolu tvrdosti povrchu a houževnatosti jádra. Do takto upravených kol se poté metodou zvanou vyjiskřování nekonečným drátem vyřezávali drážky pro pera. Hned za tímto stanovištěm jsme také potkali konveční způsob drážkování. Obrážečka, stroj, který má dlouhou historii. Dostali jsme k obrážení dlouhosáhlý výklad, který jsme kvůli času museli předčasně ukončit. Čekalo nás broušení a konečná úprava ozubených kol. Kolem brusek byl všude olej a veškeré broušení probíhalo pod neustálým tokem oleje nebo chladící emulze. Byla to konečná stanice, kterou jsme navštívili a pádili jsme si to k autobusu.
Rozšířili jsme si naše strojírenské obzory, někteří se podívali do své budoucí práce a zjistili jsme, že není stále všechno jen o počítačích, ale používají se stále ty staré známé výkresy i obráběcí stroje. Náš největší strojař pan Krška byl z exkurze velice nadšen i řidič Karel si to užil. Jsme rádi, že chodíme na tuto školu.
Za třídu 3.A napsal Zdeněk Šmíd.
Ing. Petr Krška