Češi mají své malebné hospůdky s kostkovanými ubrusy a dobrým točeným pivem, Angličani svoje vyhlášené puby, kde se hrají šipky a kulečník, tak co mají Francouzi? Samozřejmě, jsou tady restaurace, hospůdky i vinárny, ale nejtypičtějším podnikem je brasserie.
Brasserie není ani hospoda ani kavárna. Je to místo, kde se můžete dobře najíst za přijatelnou cenu (často se nabízí zvýhodněná menu), ale kde si i můžete vybrat z několika druhů dobrých káv, moučníků i vín. Hlavním úkolem dobré braserrie ale je, aby v ní člověku bylo dobře.
Protože brasserie vešly v oblibu koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století, snaží se i dnešní brasserie udržovat ducha této doby, ducha secese. Když vejdete dovnitř, můžete si připadat trochu jako v zrcadlovém paláci, protože zrcadla, nejlépe omšelá, s jemnou patinou, nesmí chybět. A aby toho skla všude kolem nebylo málo, visí ze stropů skládané lustry a po stěnách lampičky nejrozličnějších květinových tvarů. Komu se podaří sehnat třeba sametová sedadla ze starého divadla, má o zákazníky postaráno. Jakýkoli autentický prvek z doby vonící po Sarah Bernardtové nebo alespoň Edith Piaf je pro hosty veliké lákadlo.
A co se v brasserii dělá? No přece sedí, posrkává nějaký nápoj a povídá a povídá a povídá... O čemkoli, hlavně dlouho. Oni totiž Francouzi, jestli to ještě nevíte, jsou nesmírně ukecaní.
A fotku dnes nemám. Protože se nepovedla. To nevadí, pusťte si Piafku, dejte si vínko, zavřete oči a už jste tam.