Říkali jsme si, že po Paříži a Versailles už nás asi nic tolik nenadchne, ale opak byl pravdou. I další výlety, které nás čekaly během druhého víkendu, stály za to.
V sobotu nás vzal pan ředitel na výlet po dalších třech částech školy. Nevím, jestli už jsem to zmiňovala, ale naše partnerská škola v Beaune je součástí velkého čtyřškolí. Kromě zahradnického a lesnického lycea v Beaune je součástí školy lesnické učiliště v Bellegarde, zemědělská škola se zaměřením na zemědělskou mechanizaci Le Chesnoy a vyšší odborná škola Les Barres.
Školu v Bellegarde už známe, protože tam chodí studenti, kteří jsou na praxi v tomto městečku, na obědy do školní jídelny, takže prohlídka malého zámku a okolní zahrady byla rychlá a mohli jsme pokračovat směrem na Chesnoy, kde je ústředí všech čtyř škol. Viděli jsme krásně opravené budovy školy, mechanizační zařízení, stáje i padesát koní a na tři sta ovcí, které zde chovají. Poslední zastávkou byla vyšší odborná škola Les Barres. Ta sousedí a spolupracuje s krásným arboretem, kde jsme byli všichni jako u vytržení a pan ředitel se nestačil divit, jak si všichni studenti fotili snad každý strom i s popiskami. Nejvíce se nám asi líbila část, která se jmenuje bizarretum a jak název napovídá, byly tady ty nejprapodivnější tvary a druhy rostlin.
Den nám tím ale nekončil. 21. června se totiž od osmdesátých let minulého století ve Francii slaví jako den hudby. Znamená to, že v každém městě, městečku i vesnici hraje nějaká muzika. Abychom si festivalu užili naplno, jeli jsme do nejbližšího velkého města – do Orléansu. Na každém rohu v centru města probíhala nějaká produkce – sborový zpěv, šansony, bubenická show, hip – hop, taneční muzika, černošská karibská pohodovka, malý dechový orchestr... Celé město zpívalo a tancovalo a užívalo si. A my jsme měli to štěstí, že jsme si mohli užívat taky.
V neděli ráno se nám stávalo trochu ztěžka po všech těch sobotních zážitcích, ale čekal nás výlet směrem na jih do městečka Chamount-sur-Loire. V zámeckých zahradách tady každoročně probíhá výstava zahradních architektů nejen z Francie. Letošní téma bylo Zahrady smrtelných hříchů, a tak jsme viděli třeba zahradu, která nás převedla přes řeku Styx, zahradu s názvem Gourmanderie, v níž byly všechny rostliny jedlé a která poukazovala na hřích obžerství, zahradu s názvem Dotek zlata a další zvláštní, někdy zajímavé, někdy na nás trochu přeplácané zahrady současných autorů. Zámek Chamount leží nad řekou Loirou a protože bylo hezky, šli jsme se projít přímo k řece. Koryto Loiry bylo částečně vyschlé, tak jsme si všichni sundali boty a brodili se rozehřátým pískem s mušlemi až k vodě, kde to většina z nás nevydržela a přesto, že řeka páchla rybinou a z vody bylo znát, že tu už dlouho nepršelo, museli jsme si aspoň na chvilinku vyzkoušet, jaké to je koupat se v Loiře. Když jsme se večer na pokoji vyzuli, zůstávaly za námi hromádky písku.
