Autobus už čeká, nasedám do něj a můžeme jet. Cesta byla opět dlouhá, ale naštěstí se slova chopily kytary a cesta utíkala jako voda. V tu chvíli jsem si vůbec nepřipadal jako technik, spíše jako skaut, ale vůbec mi to nevadilo.
„Vidím naši chatu!“ zvolal jakoby neznámý hlas zepředu, všichni jsme se nahrnuli k oknu, abychom se pokochali. Ze začátku na mě chata nepůsobila dobrým dojmem, vypadala staře, ale otevření dveří jsem ucítil jídlo našeho skvělého kuchaře a v tu ránu jsem obrátil a do toho místa se zamiloval.
Ještě odpoledne jsme jeli lyžovat, sice na malou sjezdovku, ale myslím, že jsme si to tam strašně užili. Večer na nás čekala výborná večeře, až jsem se nestačil divit.
Další dny jsme byli opět na malé sjezdovce, na Mladých Bukách, pro začátečníky je to fajn sjezdovka, ale nám už to přišlo malé a tak pan učitel rozhodl, že pojedeme do Pece. Ale až po dnu stráveném na běžkách. Všichni z toho byli nesví a vůbec se netěšili, řekl bych, že to až proklínali. Ale nic se nedalo dělat a vyrazili jsme. Na běžkách jsme si užili tolik srandy! Tomu by jste nevěřili a vraceli jsme se všichni s dobrým, uvolňujícím pocitem na naši chatu.
A je to tu! Další den, dnes se vydáme do Pece pod Sněžkou. Konečně pořádné lyžování, na které jsme se tak těšili. A právem! Bylo to úžasné a tak jsme si to další den zopakovali.
Náš poslední den se blížil, rychleji a rychleji, už máme čtvrtek a chystáme se na Černou horu, tam se mi to líbilo ještě více než v Peci, dlouhé, vylidněné sjezdovky, prostě boží! Líbilo se mi tam natolik, že jsem až zapomněl na náš sraz, pan učitel se zlobil, ale vyžehlil jsem si to u něj čokoládou, takže vše dobré.
Poslední den, pátek, nikomu z nás se nechtělo domů, kdyby to jen šlo, všichni bychom si to prodloužili ještě aspoň o týden
A tímto bych chtěl poděkovat všem našim učitelům za skvěle užitý týden a hlavně našemu kuchaři za výborné jídlo, děkujeme!
Vítězslav Marek M1A
Ing. Jiří Lenoch
