Na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď. Omán je zemí pouští, polopouští, bujných lesů, vysokých hor a překrásných údolí (Vádí). Jeho severní, východní a jižní okraj je lemován pobřežím s vysokými skalnatými útesy i rozlehlými písčitými plážemi, které obklopuje životem kypící Arabské moře a Indický oceán. Tak jak je rozmanitá krajina Ománu, je rozmanitý i život v ní. Valná většina rostlin a živočichů zde žijících nežije nikde jinde na světě.
Naše cesta započala na Pražském letišti Václava Havla, odkud jsme letěli asi šest hodin do Dubaje, odkud jsme pokračovali navazujícím letem do hlavního města Ománu Muscatu. Ihned po přistání jsme si vyzvedli předem zamluvené auto a vyrazili směrem na jih. Muscat leží takřka na pobřeží na samém severu země, který je od jeho zbytku oddělen vysokým (2980 mnm) skalnatým pohořím Al Hadžar. Jakmile jsme jeho převýšení překonali, rozprostřela se před námi rovinatá krajina tvořená písčitou a kamenitou pouští, ve které se jen zřídka objevila nějaká vegetace. Tou byly nejčastěji houževnaté akácie a drobné trsíky sukulentních pryšců. Tato na první pohled nehostinná krajina byla protkána četnými údolími, oázami uprostřed pouště, které se pyšnily bujnou, svěže zelenou vegetací a pestrou škálou všech možných živočichů. A právě tato Vádí byla naším častým cílem.
Cestování v Ománu však není lehké. Takřka padesátistupňová vedra, která zde přes den panují, jsou pro nás Evropany nesnesitelná a tak nám chvíli trvalo, než jsme si na ně aspoň trochu zvykli. Svou aktivitu jsme proto přesouvali na dobu, kdy jsou teploty příjemnější. Tedy na brzké dopoledne a na noc. V této době je rovněž aktivní naprostá většina zdejších živočichů, kteří během žhavého dne odpočívají ve stínu v úkrytech. V průběhu naší expedice jsme prozkoumali pobřežní i vnitrozemské oblasti od severu na jih a zpět od jihu na sever. Tato expedice trvala šestnáct dní, během kterých jsme objevili a zdokumentovali několik desítek druhů plazů, obojživelníků, ptáků, pavouků, štírů a jiných bezobratlých živočichů a nespočet druhů místní flóry. Na závěr musíme poděkovat vedení naší školy, zejména panu řediteli Ing. Ivu Jiránkovi za podporu a za uvolnění v průběhu školního roku. V této souvislosti patří veliké poděkování rovněž našim kolegům, kteří nás po dobu naší nepřítomnosti plně zastoupili a nemalé poděkování patří rovněž všem členům expedice za jejich nadšení a loveckého ducha.
Josef Beneš
