Tondo promiň, ale tvoji historku musím dát k dobru. V den odjezdu, 8. června 2014 jsem měla ve 4:48 krásný budíček. Volal mi Tonda, kde že všichni jsme, když máme za chvilku vyrážet. Myslela jsem, že ho zabiju. Není pět jako pět. Už jsem neusnula. Později jsem za to Toníkovi v duchu děkovala, protože jsem díky tomuto incidentu vlastně skoro nevnímala cestu přes Německo a spala jsem jako špalek.
Výprava ve složení Veronika, Kristýna, Lucie, Zdeňka, Tonda a Jakub vyrazila směr Francie. Do partnerské školy v Beaune-la-Rolande, kam jedou na třítýdenní zahradnickou praxi.
Z Prahy se vyjíždělo v jedenáct a to už jsme po celodenním vedru byli docela utahaní. V autobuse byl příjemný servis i relativní pohodlí, takže se většina z nás probudila až v německém Manheimu, kde byla krátká přestávka. Film, rádio, pár pohledů z okna na nic neříkající dálnici. V osm ráno už jsme byli na hranicích s Francií. K mému velkému překvapení nás přišla zkontrolovat policie. Důkladně. Museli jsme vyndat všechna zavazadla a do každého z nich se pořádně podívali. Tonda málem přišel o zahradní pilku. Bože! Domlouvejte se s francouzskou policií, která mluví jen a jen francouzsky. Naštěstí mě napadlo ukázat smlouvy, které jsou i ve francouzštině, takže Toník o pilku nepřišel.
Cesta pokračovala a příjemná teplota v autobuse se začala měnit v nesnesitelné vedro. Asi sto kilometrů před Paříží jsme se dozvěděli, že přestala fungovat klimatizace, takže nám aspoň na zbývající část cesty otevřeli střešní okno. Náš zájem se už ale upíral k cedulím, kde se u nápisu Paris objevovala stále nižší a nižší čísla.
Claire s panem ředitelem nás vyzvedli s dodávkou a než jsme vyjeli z centra, měli jsme jako bonus malou okružní jízdu. Slavné ulice s obchody, Vítězný oblouk a Eiffelovka! Ano, jsme v Paříži. A teď směrem na jih, do Beaune. Začalo pršet a všem se zavřela víčka.
Ubytovali jsme se na internátu a šli si ohřát připravenou večeři. Děti, zvykejte si – předkrm, hlavní jídlo a dezert (v tomto případě paštika s bagetou, lasagne a meloun se sýrem). Claire nás potom provedla městečkem. Malé kamenné domky s okenicemi, krátké úzké uličky, náměstí, kde zrovna balili kolotoče. Pošta, radnice a kostel svatého Martina s vysokou věží. V tomto kraji jsou kostely s vysokými mohutnými věžemi typické. Dřív prý zvony svolávaly lidi z polí k jídlu. Historie městečka sahá až do dvanáctého století, ale kromě pruských válek se tady dlouho nic nedělo. Tedy nic významného tak, co by mohlo přitahovat pozornost encyklopedií nebo turistů. Až ve druhé světové válce se Beaune stalo tranzitním místem pro vězně deportované do koncentračních táborů. Naše škola stojí právě na místě, kde býval tranzitní tábor.
