Ráno všechno klaplo, jak mělo a studenti odjeli pracovat. Na průzkum, co přesně dělají a jak si vedou, mám v plánu jít až během příštího týdne. Přesto je několik věcí, o kterých určitě stojí za to psát.
Francouzský systém škol se od českého dost liší. Ve škole v Beaune se podobně jako v jiných školách začíná v pondělí učit až od 10:00 hodin, zato výuka trvá skoro do šesti. Ostatní dny pak začínají od osmi nebo od devíti hodin, končí se nejdříve ve čtyři. Ve středu odpoledne je ale volno a na některých školách (zvlášť na základních) se ve středu neučí vůbec. Je to proto, aby děti měly čas věnovat se také svým zájmům – sportu, malování nebo třeba hře na klavír. Většina francouzských maminek s dětmi ve školním věku také vyžaduje zaměstnání s volnou středou, aby mohly být svým ratolestem k dispozici. Školní hodina netrvá 45 minut jako u nás, ale šedesát. Přestávka na oběd je pro všechny devadesátiminutová.
Když jsme procházeli chodbami školy, všimla jsem si nástěnky s tabulkou se jmény žáků, u kterých byly poznámky s uvedeným časem a nějakou činností. Protože jsem tomu úplně nerozuměla, poprosila jsem Claire o vysvětlení. Jednalo se o tresty. V tabulce bylo uvedeno, co který žák kdy a komu vyvedl a hned vedle byl uveden trest i jeho doba. Například žák XY byl v hodině francouzštiny drzý na učitele AB, za což mu byl udělen trest zůstat po škole po dobu jedné hodiny. Všichni poškoláci se pak na konci dne sejdou v jedné třídě, kde musí za trest sedět. Pokud se některý student opakovaně nechová slušně a vyvádí lotroviny, sejde se sněm učitelů a zástupci studentů a hlasuje se o jeho vyloučení. Ve škole v Beaune se tak stalo za poslední rok sedmkrát a tři studenti byli nakonec ze školy vypoklonkováni. Jako bonus s sebou takovíto darebáci dostanou zápis, takže ne všechny školy je pak chtějí přijmout.
