Být učitelem ve Francii je jiné než u nás. Můžete se stát zaměstnanci ministerstva školství, což znamená, že po studiu dostanete umístěnku (a pokud jste mladý a svobodný klidně i na úplně opačný konec Francie, než je vaše původní bydliště) a zároveň s ní i jistotu zaměstnání, nebo se můžete stát učitelem na smlouvu, což vám sice umožní pracovat tam, kde chcete, ale smlouvy se uzavírají jen na rok a vaše jistota dalšího zaměstnání je tak velmi omezená. Týdenní plný úvazek francouzského učitele je osmnáct hodin a plat se odvíjí od délky zaměstnání od 1.500 -1.700 euro pro nováčky (minimální mzda ve Francii je 1.300 euro).
Internátní škola, jako je ta naše partnerská v Beaune, funguje na spolupráci učitelů a vychovatelů. Jakmile studenti skončí ve škole, přebírají je vychovatelé, kteří jim zajišťují odpolední zábavu, ale také přípravu na další den. Proto tady vidíme v osm večer plnou třídu, která si společně s vychovateli chystá domácí úkoly a dělá přípravy na další den. V deset hodin je večerka a na chlapeckém internátu se nekompromisně stáhnou žaluzie a na dívčím zamknou dveře. Během vyučování, příprav i po večerce na internátu by nikomu neměl zazvonit mobil.
Třídy jsou vybavené moderním nábytkem, ale takový přepych, jako jsou počítače s projektory nebo interaktivní tabule, se tady moc nevede. Počítače se využívají jen v hodinách informačních technologií ve specializované učebně a interaktivní tabule je jen v jediné třídě.
Na hodině angličtiny kde jsem byla díky Claire jako host, bylo ve třídě dvacet pět studentů. Tedy, spíš bych měla říct divochů. Bylo to určitě dáno i tím, že už všichni cítí blížící se konec roku, ale pojmenování divoši je možná ještě eufemismus. A tak se mi stal trapas, na který asi nikdy nezapomenu. Nejdřív jsem studentům říkala, odkud jsem, ukazovala jsem mapu, obrázky Prahy i Litomyšle, pivo i vepřo-knedlo-zelo, ukazovala jsem, jak se co píše, ale ve třídě bylo pořád rušno. Pak po mně jeden chlapec chtěl, abych chvilku mluvila česky, aby si poslechli, jak čeština zní. Tak jsem začala: „Milí studenti, víte, že jsem z České republiky a že jsem taky učitelka. Popravdě, můžu vám říct, že kdybych měla ve třídě takový bordel jako je tady, určitě by se mi to nelíbilo.“ Nevím, co mě to napadlo, spíš to bylo tím, že mě to vůbec nenapadlo, ale slovíčko bordel teda opravdu zabralo. „Borrrdel? Borrrrdel?“, ozývalo se pak skoro z každé lavice. Musela jsem vysvětlit, že je to synonymum pro velký hluk a červená jsem byla až za ušima. Překvapivé je, že to zabralo a třída se zklidnila. Zklamala jsem je sice, že jsem se vášnivě nerozhovořila o fotbale, na který se mě ptali, ale jinak zbytek hodiny proběhl v klidu a pohodě. A když jsem odcházela, poslal mi dokonce jeden darebák z první lavice letmou pusinku.